Míval jsem Národní památník na Vítkově spojen s mauzoleem, myslel jsem si, že to vážně postavili kvůli Klementovi. Že to bylo jinak, vím, ale je dobré, když se podaří starý symbol nějak přeznačit. Děkuju Strunám podzimu, že se jim to podařilo. Díky nim mám tohle místo spojeno s vynikající muzikou a hlavně s vynikajícími hlasy. Před pěti lety mi tady uši i srdce otevřel Paul Hillier, tehdy ve společnosti The Hilliard Ensemble za doprovodu saxofonu Jana Garbarka.
Na místo takového činu se člověk rád vrací. Struny jsou letos takové vzpomínkové. Πάντα ρει. Tentokrát Paul Hillier a Theatre of Voices v adaptaci Děvčátka se sirkami (Little match girl passion) od Davida Langa. Bolestné, ale nádherné!
Koncert začal kratší Langovou skladbou Ark luggage. Zhudebněný textPetera Greenawaye. Seznam 92 kufrů, které si vzal Noe na Ararat, 92 kufrů na potopu, Zavazadla na potopní cestu. V seznamu lze najít i háčky na ryby na páteční dny, kosti pro psy, zrní pro papoušky, rohlíky pro slony…
A pak už Děvčátko se sirkami uvedené samotným autorem. David Lang mluvil o svých inspiracích, o fascinaci Ježíšovým příběhem, a vyznal, že pro něj jako nekřesťana má příběh jisté limity v hlubším porozumění. I přesto však je to podle něj příběh nesmírně silný a je studií proměny člověka patřícího na utrpení a hledajícího smysl.
Stejně jako u Ježíše víme, jak děvčátko dopadne. Je to příběh mrazivé zimy, bolesti a utrpení, opuštěnosti a vydanosti. Lang používal paralelu s Bachovými Matoušovými pašijemi, já v tom vidím, mj. i pod dojmem minulého týdne, také stabat mater. Tam je jednoznačné soucítění s bolestí, spojení s matkou pod křížem. Příběh má dvě roviny, „tehdy-tam“ a „nyní“. „Tehdy-tam“ viděli jen utrpení.
Dítě ještě sedělo ve ztuhlosti smrti, a drželo sirky, z nichž byl jeden balík ohořelý, „Snažila se zahřát,“ říkali někteří. Nikoho nenapadlo, jak krásné věci viděla, ani do jaké slávy vstoupila se svou babičkou toho novoročního dne.
„Nyní“ se nabízí soucítícímu posluchači, který nahlíží roztrženou chrámovou oponou…