Přijet do vyhlášené turistické destinace jako je Agra s sebou nese mnohá rizika. Předně nesmíte nikomu věřit. Ani pokud má vládní pověření, ta tu má totiž každý, včetně uklízečky. Už shánění lístků na vlak v Dillí je martyrium nevídané. Strčí do kapsy i pověstný dům zmatení mysli z Asterixe.
Nejdříve se vás vládní zaměstnanec pokouší poslat rikšou do úplně jiné budovy, pak si vás posílají od jednoho okénka k druhému, přičemž musíte bojovat o místo, protože fronta tu nemá žádný význam. Nakonec zjistíte, že nádraží má dvě budovy vzdálené od sebe asi 500 m, a v té druhé je samozřejmě infocentrum pro turisty. Tam ovšem musíte čekat asi 1.5 hodiny, abyste zjistili, že vlak už je stejně obsazený. To vám ukážou na klasickém monitoru a počítači, který připomíná Atari. Žádná myš, žádná okna, vše se musí otrocky vypsat. Na rezervaci mista ve vlaku se vyplňují papírové žádanky. V Agře je teď populární spoléhat na to, že turista nepřepočítává částky za jednotlivé položky, takže stačí uvést vyšší cenu. Dalším trikem je tvářit se, že zrovna nemám peníze na vrácení. Dále tvrdit, že trh má zavřeno a že vám ukážou jiný. V mešitě ve Fathepur Sikri jsem pochopil scénu, kdy Ježíš vyhání trhovce z Chrámu. Taky bych vzal důtky a hnal je svinským krokem. Mezi tím marasmem, který s sebou přináší turismus, je však taková spousta krásných míst, milých lidí a dobrého jídla, že na rozčilení zapomenete.