Neskutečně modré korálové moře plné života.
Z moře mám respekt. Obrovský. Poprvé jsme se poznali v Bretani, kde jsem si jako hloupý suchozemec myslel, že se nechám na skalisku osvěžovat vlnami. Pak přišel Atlantik a já skončil s odřeným zadkem. Sůl štípala a já pochopil, že moře není domácí mazlíček.
Při šnorchlování se mi svírá žaludek, jsem dezorientovaný, panikařím a zapomínám dýchat. Dílem strachy, dílem patřením na podmořský svět. Hejna stříbrných ryb hážou ve slunci prasátka, barevní klauni, koráli, houby a další tvorové. Nádhera.
Ještě že vymysleli tu šnorchlovací celoobličejovou masku, s tou mi aspoň neteče ještě po hodině slaná voda z nosu a můžu klidněji dýchat narozdíl od trubky v puse. Podmořský svět je mi tak bližší.
Nad zátokou vystupují skaliska vystavená celodenní sluneční výhni. Náhorní plošina i okolní kopce jsou pokryty neprostupnou ostnitou džunglí xerotermní vegetace. Naštěstí tu někdo vysekal cestičku. Kolem se to ježí trny. Pod nohama běhají ještěrky a velcí leguáni. Na Curaçau se z nich připravují i nějaká jídla, ale mám je raději živé. Bromelie visí na ostnitých větvích. Akácie, kaktusy a opuncie. Tužkovníkové pryšce, jo přesně ty, které jsem si přivezl z Réunionu, tu kvetou a právě přilétá krásný motýl. Lišaj. Ne, houby lišaj, kovově zelený kolibřík. Kmitá z květu na květ a za chvíli je pryč.
Výhledy na moře i na kaktusy porostlé kopce. Ve vzduchu krouží fregatky. V zálivu barvy likéru, který Curaçao proslavil, právě přistála čtveřice pelikánů.
Zpráva o stavu opalování. Znáte tu dětinskou říkanku a hru, kde ukazujete jednotlivé části těla? Head and shoulders, knees and toes… tak takhle si můžeme ukazovat, co všechno máme spálené. Matláme se kokosovým mlékem a bavíme se rudobílými mapami na zádech a bocích…