Extáze naděje
Ráno jsem bloudil v areálu VŠB a Technologického parku v Ostravě. Která zvrácená mysl to projektovala? Běhal jsem tam s mapičkou neschopen identifikovat jednotlivé budovy. Nepomohli ani místní. Selhala i navigace, protože nepočítala se zrádnými zídkami, které projektantovi upadly do výkresu, a uzavřenými schodišti, která se nedají rozumně obejít. Přitom by podle mne stačily takové blbosti jako větší písmena na jednotlivých budovách, obrázky, nebo barevné čáry na těch absurdních komunikacích v celém příšerném areálu. A taky zastavení bujení toho technologického nádoru.
Podle všeho tu zabloudili i architekti a tak konference začala o půl hodiny později. Když už jste totiž našli tu správnou budovu, byl problém najít vstup. Uvnitř nesmyslný prostor plný lávek jak z Hvězdných válek. Myslel jsem, že tyhle věci už buduje jen Metrostav.
Večer jsem zase málem prolítl sklem v nedalekém obchodňáku, neb jsem si v celoproskelné hale myslel, že dveře budou v průčelí. A ejhle, ony jsou schované na boku. Asi stejný projektant. Devadesátky! Důležité je umístit nápis „Vítejte“ a pak ukrýt schodiště a dveře.
Ale mezi tím jsem si báječně užil povídání o skvělých projektech a vizionářských radnicích a zjistil, že na tom snad ještě nejsme všude tak špatně. CityChangers.
Ve všem tom marasmu, kdy zjišťuju, že i na jednoduché pomalování popelnic musí zasedat rada města, že participace veřejnosti je vnímána jako obstrukce, která komplikuje skvělé projekty pana starosty, je setkání s vizionáři osvěžující. I oni mluví o problémech, nic není růžové, ale když máte dostatek nadšení a podporu radnice, nesnáze se překonávají snáz. Skvělá prezentace starostky Třince, povzbuzující slova nizozemského cyklokoordinátora nebo dánského velvyslance. „Kodaň vždy nebyla skvělá, tady a tady jezdila auta, tady se parkovalo. Pak jsme pochopili, že to chce změnu, a začali jsme ji uskutečňovat. Nejdřív jsme byli za blázny a teď se k nám jezdí dívat ze světa a místní už by neměnili.”
Extáze tance
All that jazz, rock, blues v Myronovi.
Však víte jaké mám problematické zkušenosti s moderním tancem, naposled třeba z Lince, ale…
Tři choreografie na tři různé hudební styly. Piazzolla, Waits, Prado. Název trochu zavádí, je to tango, blues/rock, mambo. Vášeň, rozpolcenost a odcizenost, nejistota a hledání, a nakonec jiskřivá radost, dovádění. A hlavně, je to VYNIKAJÍCÍ!
Après rasage
Choreografie Reginy Hofmanové na vášnivé tango Ástora Piazzolly. Skvělá světla, jak jinak, Daniela Tesaře.
Maskulinita každým coulem. Návrat ke kořenům tanga budí protažené tváře ostravského publika. Muž tančí s mužem. Pot, testosteron, vášeň. Soutěživost, živočišnost, vášeň, přátelství. Už úvodní scéna holení je mrazivá, vzrušivá, elektrizující. Zhruba v polovině přijde na scénu femme fatale. Na konci pak zbude jen muž před zrcadlem. Choreografie jako břitva.
Rain dogs
Sháníte experta na depresi, rozpolcenost, hledání. Vyrazte do Švédska. Choreograf Johan Inger připravil skvělou choreografii na chraplavý krákavý hlas Toma Waitse a jeho depresivní texty. Únik z beznaděje do světa muziky. Reprobedny se ale nakonec promění v pochmurný Gotham v dešti, po kterém zbudou jen chuchvalce mlhy. Vášnivá objetí se vyprazdňují, vztahy se bortí. Jasné kontury se rozostří. Člověk je nejprve svlečen donaha, na dřeň, aby nakonec přijal jinou identitu. Nic není jednoznačné, škatulky nefungují. Identita člověka je spektrum. Muž/žena. Plynulý přechod. Neuvěřitelná síla vhání až slzy do očí.
O Balcão de Amor
Taneční studie na známé kubánské rytmy Péreze Prada od izraelského choreografa Itzika Galiliho je čistá radost a hravost. Zpruzené ostravské publikum konečně taje. Hudba neumožňuje v klidu sedět. Radostné taneční vystoupení, vtip, laškování, uvolněnost, to vše v té muzice je a to vše se zrcadlí v tanci i kostýmech. Řekl bych, že to je esence Kuby takové, jak si ji představujeme, takové jaká kdysi byla.
Ostrava má skvělý balet! Nadchla mě i kampaň Baník Balet Ostrava 2018 s krásnými fotkami či charitativní kalendář Balet pro život 2017.
Co mě ovšem šokovalo byla nevychovanost publika, prý tedy zpravidla taková není, ovšem na tomto představení to bylo neuvěřitelné. Je opravdu trapné, když se bavíte během představení, když se neztišíte při zhasnutí v sále. A je to trapné v každém věku. Platí to pro studenty i pro starší dámy.
Ale ne, burani mi tuhle krásu nezkazí. Celá kompozice je vynikající a pokud to stihnete, Myron totiž bude, stejně jako Janáček v Brně, zavírat kvůli rekonstrukci, vyrazte do Ostravy. Stojí to za to…
Nejen kvůli tanci.
Díky Ostravo!!!