Trocha úzkoprofilového skotského zboží aneb profesionální deformace.
Co je pro našince ve Skotsku nezvyk jsou kostely. A nemyslím teď jejich často gotický nebo novogotický zevnějšek. Myslím obsah, to proč tu kostely jsou. A mám radost z rozdělené církve. Nechápu ji totiž jako rozdělenou, ale jako pestrou. Sjednocenou kolem Krista, různorodou v projevech, otevřenou a pohostinnou. Zachytil jsem tu zejména Church of Scotland, Scottish Episcopal Church a Presbyterian Church. Nakolik jsem pochopil, jsou ve společenství anglikánské církve. V Edinburghu dva silné momenty… Otázky a odpovědi o církvi. A v katedrále sv. Jiljí (Presbytarian Church) scéna v kapli.
Přišla malá holčička, neposedná, a při pohledu na klenby a výzdobu naprosto užasle zvolala: „Wow!“ Postarší pan kustod se na ni podíval, rozzářil se a povídá: „To jsem rád, že se ti tu líbí. Tady děti mohou volat a poslouchat ozvěnu. Víš, že sem chodí princezny a…“ Výčet slavných už jsem neposlouchal. Pak následovalo povídání, co všechno tu může vidět.
Deformace druhá. Door to door systém sběru odpadů v Edinburghu. Domácnosti vybavené popelnicemi na směšný komunál, bio a třídění směsi papír a plast. Recyklační dvory s kontejnery otevřené 24/7. V některých městech u nás už na to přišli také. V Soběslavi nám bohužel město zůstalo u prázdných deklarací a vzdechů, že by občané měli lépe třídit.