Májové časy, veselé hlasy, lidskému pokolení se zjevují, všeliké radosti, srdečné libosti v tento čas se nám vyskytují… Máj sice ještě není, ale to nevadí, protože tahle písnička je stejně o radosti ze Vzkříšení, tedy Velikonoční, a ten čas tu ještě je. A o vzkříšení je i tenhle příspěvek.
V sobotu jsme se vypravili do Sinutce, což je víska mezi kopečky překrásné krajiny Středohoří. V Sinutci křísí kapličku sv. Víta. Začali už před lety. Jde to pomalu, ale jde. Jako všechny iniciativy, které raší odspodu a ne befelem odkudsi z „funkčně osvícených“ míst. A když už se křísí kaple, proč nevzkřísit i procesí ku svatému Marku, za úrodu, tak jak to kdys bývalo. Vzkříšení není resuscitace, takže ani procesí nemá tu barokní pompu, i korouhev je všeho všudy jedna, nová – s Markem na líci a hruškou „Středohoří sobě“ na rubu. Ale to nevadí. Lidé se sejdou z různých důvodů. Těch, kteří se křižují a umí otčenáš, asi není většina, ale všichni si s úsilím vážou křížky z klacíků, aby je pak mohli zapíchat do polí mezi Kozly a Chrámci. Křesťanské přeznačení pohanských rituálů plodnosti? Možná. Každý ať si v tom hledá. Nicméně Svatomarkovské procesí je tu, s novým (vzkříšeným významem). Lidé se sejdou a vyrazí do přírody, někdo s křížkem, jiný s koloběžkou. Michael Pospíšil zahraje na flétničku, loutnu, dudy. Jeho kamarád z Polska na niněru. Zpívají se procesní písně z Královské kaple zpěvní a litanie z polských kancionálů. Deset, dvacet, třicet slok… jedna píseň na dva kilometry chůze. Někomu zpívání pomáhá držet tempo pochodu, někomu vyvstanou i obrazy (Eliáš, Máří Magdaléna…). Kdo zpívá, dvakrát se modlí. K tomu všemu se napečou koláče a hlavně – svatomarkovský perník! Velký, do čela procesí. Nikdo nesmí jít před perníkem, ani děti na koloběžkách si netroufnou. Jen farář nám letos chyběl, ale myslel na nás a žehnal. Po telefonu, proč ne. Díky Bohu za takové pastýře. Na zastaveních se povídá o všem možném. O proměně Českého Středohoří, o ovocných sadech, o hruškách a oskeruších. Sehraje se nějaká ta fraška. A v tom všem lze vidět radost a naději ze vzkříšení. Dobově zcela nepatřičně mi vytanula na mysli jedna koleda:“…křes mrtvost dobrého!“, která však tohle celé zdánlivě zbytečné putování vystihuje.
Díky všem, kteří se na tomhle vzkříšení podílejí!
