Huga Haase zná díky meziválečným filmům pro pamětníky snad každý. S jeho starším bratrem Pavlem už bude mít většina lidí problém. Ostatně, podle nedávno zveřejněného průzkumu Češi (bohužel) bojují i se znalostí Bohuslava Martinů nebo Leoše Janáčka. A přece… Nejnadanější žák Leoše Janáčka – Pavel Haas – zanechal výraznou hudební stopu, a to jak ve filmu (šlágr To nevadí z Fričova filmu Život je pes), tak v opeře. Neměl bohužel tolik štěstí jako bratr Hugo, který před nacistickým běsněním uprchl přes Francii do USA. Pavlův životní příběh skončil po vystoupení z osvětimského transportu 18. října 1944.
Terezínský zázrak
Pavel Haas patří ke generaci Hanse Krásy, Viktora Ullmana nebo Karla Ančerla. Prošel terezínským ghettem, kde se podílel na tamějším kulturním zázraku, který bohužel posloužil nacistické propagandě, když před návštěvou komise Červeného kříže lakovala podmínky ghetta narůžovo. Přesto je to, co vzniklo v Terezíně, neuvěřitelné.
Když v Haasově Šarlatánovi zazní sbor: „Ať doba dobrá, nebo zlá, na rtech měj stále smích, do pláče vždycky času dost v hodinách posledních; kdo věčně mračí se jak čert, ten ať jde do háje, kdo zpívá, jásá, zná i žert, ten přijde do ráje!“ Nemůžu si nevybavit legendární a skvělý Theresienmarsch (Všechno jde!) od Karla Švenka nebo jeho píseň Pod deštníkem. Neznáte? Poslechněte si skvělé album Anne Sofie von Otter – Terezín | Theresienstadt – a žasněte. Je to facka všem hudralům a pořádná nalejvárna optimismu a naděje.
Eisenbart a Pustrpalk
Haasův Šarlatán je jediná opera, kterou tento nadějný skladatel napsal. Inspiroval se přitom starým jarmarečním příběhem šarlatána a lékaře (ono tehdy tyhle role splývaly – „neohrožený chirurg, světoznámý zázračný doktor, lamač zubů, jarmareční zpěvák, okulista a kamenořezec…“) doktora Johanna Andrease Eisenbarta. Tahle historie, jak ji s uměleckou licencí zachytil ve svém románu německý spisovatel Josef Winckler, Haase nadchla. S Winklerem udržoval při psaní opery čilou korespondenci. Jak ale sílily protižidovské nálady a represe, slábly kontakty mezi Haasem a Wincklerem a přiznané inspirace doktorem Eisenbartem postupně z Haasovy opery mizely. Z Eisenbarta se stal Pustrpalk – český mastičkář, hrdina nejstarší dochované hry/frašky ze 14. století.
Masopustní fraška
Haasova opera je příhodná pro čas masopustu. Podivná a trochu nesourodá fraška líčí v sedmi obrazech dobrodružství kočovné družiny doktora Pustrpalka kdesi, kdysi v časech třicetileté války. Děj je bláznivý, mnohdy masopustně postavený na hlavu. Jedinou dějovou linkou je příběh lásky Pustrpalka a jeho milenky krasavice Amaranty, kterou pronásleduje mnich Jochimus, její muž.
Musím přiznat, že i když je Šarlatán zpočátku docela švanda, v druhé půlce už to trochu ztrácí dech a není to zase takový zázrak. Je to hlavně zbytečně dlouhé.
Opera měla nicméně v době uvedení poměrně úspěch, později však zmizela z repertoáru kvůli Haasovu židovskému původu a na jeviště se i nyní vrací spíše sporadicky. V porovnání s podobně laděnými operami Bohuslava Martinů je to prostě prvotina. Pavel Haas ale bohužel šanci rozvinout svůj nepochybný talent nedostal. Přesto mě ale Šarlatán bavil pořád víc než dějově i jazykově patetická Dvořákova Armida, kterou měla česká divadla potřebu uvádět kvůli Roku české hudby a stálo to za starou belu.
Ostravský Šarlatán
To ostravský Šarlatán je svěží, odvážný a nápaditý příspěvek k Roku české hudby, protože ukazuje i jiné velikány české hudby. Autory, jejichž jména zmizela hlavně z politických důvodů, autory, jejichž talent byl zmařen lidskou zlobou a nenávistí. A Šarlatán je navzdory téhle nepřízni osudu vtipný, komický a na nic si nehraje. Haas podobně jako Martinů sahá k dávnému formátu divadla na ulici. Chce bavit a vyprávět o lásce v opeře jinak než s patosem. „Kdo zpívá, jásá, zná i žert, ten přijde do ráje!“
V Ostravě svěřili režii tohoto kusu Ondřeji Havelkovi a myslím, že dobře udělali. Havelka nikterak neexperimentuje, přináší Šarlatána takového, jak ho Haas napsal. Šarlatán přichází v působivých kostýmech jako masopustní taškařice o lékařích, podvodníčcích, lidské hlouposti a zlobě, a taky o lásce a žárlivosti. Tohle nesourodé dílo drží pohromadě právě vtipem, nadsázkou a bláznovstvím. A i když se u něj budete chvílemi asi i nudit a pěvecky vás to neohromí, dáte to. Je dobře, že Šarlatána v Ostravě nasadili, bo „…Pustrpalk jen léčit zná, toť nikdo v světě nedělá, ať chudák, boháč, všechno pět, on lidstvo vede v onen svět.“
Pavel Haas | Šarlatán
libreto volně ispirované románem Josefa Wincklera napsal Pavel Haas
Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava, provedení 24.1.2025
hudební nastudování: Jakub Klecker
dirigent: Jiří Habart
režie: Ondřej Havelka
scéna: Jakub Kopecký
kostýmy: Kateřina Štefková
Doktor Pustrpalk | Miloš Horák
Rozina | Ivana Ambrúsová
Amaranta | Kateřina Hebelková
Sbor a orchestr opery NDM