Velká očekávání, velká zklamání.
Problém současného brněnského nastudování Dvořákovy Rusalky není ve škrtech, k nimž inscenátoři sáhli, ale v nudě, kterou zaplavili jeviště.
„Tys hledal vášeň, vím to vím…“
Ano, hledal jsem vášeň. Nesmrtelný příběh lásky. Vášeň, lásku a zoufalství, necitelnou vodní moc. Nic z toho se Brně nekoná, navzdory mnoha dobrým nápadům. Nastudování je nudné, ploché, bohužel včetně hudební složky.
Rusalku, navzdory původnímu záměru, nepovažuju za pohádku. Pokud tedy pohádkou nemyslíme něco, co bylo určeno pro dospělé a napsali to Němci. Nicméně, Rusalka má mít kouzlo. Kouzlo je kategorie neutrální. Nemyslím pozlátko a víru, že vše dobře dopadne, myslím kouzlo, a to i v hudbě. V brněnské Rusalce kouzlo není. Jsou to nesrozumitelné dějiny šílenství. Lhostejné. Když nakonec za Rusalkou zaklapne poslední okno, je mi to jedno. Příběh, který mne kdysi přivedl k zásadnímu životnímu kroku, je v Brně lhostejným výjevem. Asi jsem Kropucha, ale osud Rusalky i Prince mi by tohoto večera ukradený a už jsem čekal na konec.
Škrty a marnosti
V Brně škrtají komické, ale přesto důležité, charaktery kuchtíka a hajného (obraz společnosti, která Rusalku odvrhne, protože je jiná, pohrdá jí a zároveň se jí bojí a je směšná a zbabělá), škrtá se i kus zásadního vodníkova partu: „Nadarmo v loktech zemře ti…“ a „Nelaškujte plaše, děti zlatovlasé“ (tím se úplně rozmlží poslední rej lesních žínek a jejich chování ztratí smysl) a zůstává modrozelený vizuálně působivý příběh, kde ale není rozdílu mezi vysněným lidstvím a ne-lidstvím živlu. Rákosí, které, jak jsem si myslel, pohltí celou scénu, jako znamení bažiny, zmatení, rozkladu a zmatku, je pokoseno (proč?) a zůstává prázdnota výrazu.
Mola, tak krásný prvek světů vytrčených sobě vstříc, světů, které se nemohou protnout, jsou účelová a pozbydou smyslu hned v začátku, kdy se přestane dodržovat hranice světů.
Leitmotivy v hudbě zůstanou prázdné bez odezvy na jevišti.
Brněnská Rusalka je dokonale prázdná.
Nepohoršuje. Ne, nemá čím. V emocích je mnohem lepší i to nastudování v Berlíně, za kterého jsem sice málem dostal infarkt, ale lépe tam pochopili a zvládli množství citů a vášní, rozpoložení postav. Brněnská Rusalka mě dokonale nudí. Je plochá.
Rozčilující je nanejvýš vrcholně hloupá scéna s akváriem, nehodná brněnské scény. „Ta voda studí, studí…“ fakt není o ponoření rukou do prvoplánově umístěného akvárka na molu. V tom zvolání je celostní proměna, proces uvědomění. Pokud má tohle někdo potřebu inscenovat jako ponoření rukou do akvária, je mi smutno a trapně za něj.
Obsazení
Rusalka Jany Šrejmy Kačírkové je hlasově velmi dobrá, herecky ji režie vede do podoby pomatené bytosti, které sice na začátku uvěříte okouzlení a zbláznění se do člověka, dál ale vůbec nepochopíte, co se s ní děje, protože nemá kdy to vyjádřit. Ten zlom, který v opeře je, se v Brně neděje. Rusalka je zkrátka šílená od začátku.
Princ Petera Bergera mě nepřesvědčil ani na chvíli o jiskře a vášni mladého muže.
Ježibabu jsem nedřív, k vlastnímu zděšení, považoval za maželku vodníkovu posedlou úklidem a Pilátovým syndromem mytí rukou. Její part zvládla Václava Krejčí Housková dobře. Nepřihlížím teď k tomu, co jí předepsala režie. A to už jsem v duchu jásal: „Hurá, nebude trapně vytahovat z kapsy nožík. Nota bene, když je jako uklízečka.“ A bude! Bez rybičky v kapse se totiž žádná ježibaba, jakkoli budete děj opery upravovat, zřejmě neobejde.
Podobně dopadl hlasově skvělý Jan Šťáva jako vodník. Podivný týpek s nečitelnou motivací, který se na scéně vyskytuje zbytečně příliš často i v mometech, kde má být pozorovatelem děje. Zároveň však v momentech, kdy má být milujícím otcem, lhostejně pojídá svoje fish and chips z novinového papíru.
Cizí kněžnu režie nacpe do postele princovi hned, takže scény svádění vyznívají hloupě, neb už je dávno po činu. Eliška Gattringerová (představitelka kněžny) je tím možná sama zaskočena a tak se rozezpívá až po čase. V první části si totiž s artikulací hlavu neláme.
Bohužel tentokrát musím říct, že hudební složka se podřídila ploché režii. Vášeň a emoce nechali všichni doma.
Burani
Tedy všichni ne. Emoce chybějící na jevišti byly bohužel vyvažovány v hledišti. Tak šílené publikum jsem v Brně ještě nezažil. Co v Brně, tak buranské chování diváků jsem snad ještě nezažil nikdy. Chroupeme čipsy, bavíme se a jsme na mobilu ještě dávno poté, co orchestr začal hrát. Fuj. Dvakrát z různých míst okřikovat burany žvanící v hledišti, to už je opravdu příliš. Hanba.
Celkově brněnská Rusalka neurazí ani nenadchne. Věřím, že si publikum najde, je totiž v konečném důsledku vizuálně působivá, nekonfliktní. Nudná.
Antonín Dvořák | Rusalka
Národní divadlo Brno, Janáčkova opera
provedení 6.12.2024
Režie a scéna: David Radok
Rusalka | Jana Šrejma Kačírková
Princ | Peter Berger
Vodník | Jan Šťáva
Cizí kněžna | Eliška Gattringerová
Ježibaba | Václava Krejčí Housková
Sbor a orchestr Janáčkovy opery, řídí Marko Ivanović