List čtvrtý: Ostrovy západních mužů

Jestli včerejším živlem byla voda (včetně podoby sněhu, ledu a vodní tříště, tak dnes dominoval vzduch. Ovšem žádný ranní vánek, ale vichr, který nás téměř připlácnul k zemi. Protože zima byla letos na Islandu dlouhá a tuhá, jsou stále uzavřeny cesty ve vnitrozemí. Duhové hory jsou uzavřeny, na brody na F249 jsme si netroufli, tak jsme vyrazili po druhém břehu. Krása, ledovcová řeka, sopečná pole, ale hlavně vichr. Odpoledne pak hurá na Vestmannaeyjar neboli Ostrovy západních mužů. Domov větru proslavený zejména výbuchem sopky v roce 1973 (tehdy hrozilo zničení jediného přístavu, který se však podařilo zachránit odkloněním lávového proudu.) Takový vichr jsem ještě nezažil. Kdyby tam byly regulérní stromy, jistě by byly polámané, jenže když jste strom na Islandu a ostrovech, tak jste na vichr připraveni. A místní jsou jako stromy, děti si hrají venku, dospělí natírají plot. Je však pravda, že na jižním konci ostrova se ani nedalo vylézt z auta. Snad proto jsme šli pěšky … no dobře, pokoušeli se jít, plazit … a papuchalky jsme stejně neviděli, na skaliska to zkrátka nešlo.