Včerejší (31.10.2023) koncert Collegia 1704 k 25. výročí Česko-německého fondu budoucnosti byl trochu zvláštní. Nebýt zrovna v Praze, tak bych řekl, že nestálo za to, jet na něj jen kvůli němu samému. Ale vlastně to není tak docela pravda. Koncerty a výroční oslavu je třeba skloubit, takže výsledek je trochu od každého. Může to být kočkopes, ale může to být také příjemný a v něčem objevný večer. V Pražské křižovatce se včera konala ta druhá možnost.
Pražská křižovatka
Kostel sv. Anny mám moc rád. Je tak trochu zastrčený. I mnozí Pražané bloudí a nejsou si jistí, kde je. Kostel, tiskárna, provozně-technická budova ND. Místo spojené s Václavem Havlem a jeho nadací Vize 97. Konzervace a úpravy kostela se děly právě na popud V.H. podle projektu Evy Jiřičné a z bývalého kostela se povedlo vytvořit působivé místo s citem k historii a zároveň otevřené současnosti.
Je to místo, kde jsem objevoval (dávno tomu) třeba portugalské fado, ale i starou muziku. To ještě když Struny podzimu byly úplně jiné než dnes. Vždycky se tam rád vracím, takže jubilejní koncert k narozeninám fondu v podání Collegium 1704 dával smysl.
C1704 staví hudební mosty
Collegium 1704 je se svým hudebním propojováním Čech a Saska velmi příhodným ansámblem pro oslavu. Do Prahy přivezli pro mne neznámého německého kontratenoristu Benno Schachtnera. Na programu byli Bach, Zelenka a Vivaldi (řekl bych osvědčený mix). Bylo znát, že koncert se dělí o večer s oslavou fondu. A to nejen tím, že znělo mnoho zdravic a gratulací, včetně prezidentské, ale taky složením publika, které nebylo klasicky „starohudební“ (pro znalé – Naďa ale byla a seděla zase na kraji). Koncertní polovina byla také kratší než obvykle.
Benno Schachtner jako objev večera
Nicméně tohle spojení oslavy a koncertu se nikterak neprojevilo na kvalitě výkonu ansámblu a Benno Schachtner mne velmi příjemně překvapil svým projevem. Zvláště mu slušely Zelenkovy Lamentace (tematicky trochu zvláštní volba pro oslavný večer), pro které je jeho hlas jako stvořený. Divočejší Vivaldiho kusy už jeho hlasu tak nesedly, na to jsou jiní konratenoroví bad boys, nicméně i tak to bylo krásné. Dneska ujíždím na Schachtnerově “staroanglickém” albu Clear or cloudy. V té komornější písňové tvorbě je božský a do slunného podzimního dne mezi rybníky se báječně hodí.