Výstup na horu začíná aklimatizačními procházkami v okolí Old Moses Camp, nadmořská výška kolem 3200 m.n m., typická vegetace vřesů, vřesovců, dřevitých pelyňků, slaměnek a ostřicových bochanů. Nevinné dva růžky v pozadí jsou vrcholy Mt. Kenya.
Stoupáme údolím do druhého kempu. Tyhle bizarnosti se v angličtině jmenují taky lobelia, leč botanicky jsou to starčeky, Dendrosenecio keniensis, jeden ze zdejších endemitů. Rostlina i s květenstvím má klidně i přes dva metry. Jak vidno, počasí je proměnlivé, ale přesné. V 11 se sebejasnější nebe zatáhne a přichází déšť.
S narůstající nadmořskou výškou potkáváme další krásu. Velká prachovka je kvetoucí lobelie (Lobelia telekii). Tedy vlastně celá ta prachovka, která má kolem 2 metrů je květ. Opylují ji krásní modří strdimilové (Nectarinia johnstoni). Anglicky se prachovka jmenuje příznačně ostrich plume lobelia. Kromě ní už vidíte další starčky. Jde o Dendrosenecio keniodendron. Tyhle menší exempláře časem nahradí vyšší. Máme štěstí na sezónu kvetení.
Takhle nám Dendrosenecio keniodendron kvete. Dvou až třímetrová rostlina s metrovými květenstvími. Do toho nás chytne déšť, který tady, v nadmořské výšce kolem 4000 m, přejde v krupky a sníh.
Přestalo sněžit. V mlze vrcholy Mt. Kenya.
Dosněžilo a my dorazili do Shipton Camp (4200 m n.m.) odkus se ráno za tmy vydáme k snadněji dosažitelnému vrcholu Point Lenana (4985 m n. m.). Na nejvyšší Batian (5199 m n.m.), který má špičku schovanou v závoji mraků, je třeba horolezecká průprava a výbava. V popředí stříbrné růžice Dendrosenecio keniensis a zelený stromovitý Dendrosenecio keniodendron.
Hokusai vytvořil náherných 36 pohledů na Fuji, já jako blázen fotím a fotím starčkové lesy a horu bohů zahalenou závojem mraků.
Večery bývají krásné. Mraky mizí. Jeden z bočních skalnatých vrcholů Mt. Kenya, nejvyšší Batian a dostupný Point Lenana máme za zády.
Východ slunce na třetím nejvyšším vrcholu Mt. Kenya – Lenana (4985 m n.m.).
V prohlubních a sníženinách na druhé straně hory, sestup po tzv. Chogoriaroute, se drží voda a vytváří mokřiny a jezírka. Vegetace stále afroaplinská – ostřicové bochany, stromovité starčeky (Dendrosenecio keniodendron) a vepředu uprostřed rozkvétající prachovka Lobelia telekii.
Cesta vede po okraji obřího kaňonu. Sloupovitá květenství Lobelia telekii ještě umocňují dojem z celé scenérie. Je kolem 11 hodiny, takže vrcholy Mt. Kenya se už zahalily do mraků. Schyluje se k dešti.
Opustili jsme afroalpinské pásmo. V nadmořské výšce kolem 3000 metrů se rozprostírají nekonečná vřesoviště s obřími vřesovci, pelyňky a proteami.
