Čerstvě z Vídně. Theater an der Wien | Iain Bell | A harlot ´s progress (snad Ze života nevěstky) | v roli Molly Diana Damrau.
Úplná novinka na operní scéně, premiéra Na Vídeňce 13.10.2013.
Hudebně mě to příliš nezaujalo, to se vyjadřuju k partituře, nikoli ke hře orchestru a zpěvu, ale scéna a příběh, to je na obdivné bravo s následným upadnutím do těžké deprese.Příběh je inspirován šesti rytinami Wiliama Hogarta z roku 1732. Ve zkratce je to příběh mladé dívky z venkova, která přijede do Londýna hledat štěstí. dostane se ale do špatné party a skončí nejprve jako milenka bohatého kupce, později však nuzná kurva na ulici, dítě porodí ve vězení a zemře na syfilis.
Na celém tom spektáklu morálního naučení je nejsilnější scéna, jakou ve Vídni připravili. Jednoduchá prkenná ohrada ohraničuje scénu, která se pro Molly zmenšuje. Prkna navíc umožnují jakési mřížované průhledy dookolního světa. Spodek je natřený bíle, ale nahoře je ponecháno surové prkno, snad jako upomínk toho, že luxus velkoměsta není, čím se býti zdá. Při příchodu do Londýna se za Molly zavře brána a pak už se jen prostor zmenšuje, mění se postele a scéna se pomalu zasypává černým čímsi. Nejprve začínáme ve velké luxusní posteli s bohatým chlapem, ale prostor se zmenšuje a postel se mění v obyčejnou stejně tak, jak se mění klientela. Nakonec končíme na úzkém pruhu jeviště, Molly zabředlá do černéhobahna, v mokru a krvi (porodila před chvíli dcerku) ve vězeňské cele umírá pološílená pronásledovaná halucinacemi na syfilis. Pak přichází jediný nadějný okamžik z celého díla. smrt Molly zvedá ploty a otvírá dveře kamsi do světla. Tahle nadějná scéna však netrvá dlouho, zpitá lůza přichází na poslední rozloučení s Molly. Mollyina dcera je dána na výchovu majitelce nevěstince a brána Londýna se opět otevírá…
Uf, a teď chci na něco hooodně pozitivního.