Jitka Šuranská v Budějicích

Podzimní sychravo a Jihočeská vědecká knihovna, to nezní jako obzvlášť atraktivní program. Bude koncert. Sál připomíná spíš Ebenovskou vůni zasedaček a na programu je folkloreček. Ale rozhodně ne elektricky a s bicíma. Jediné bití je podupávání do taktu a ťukání na kontrabas a elektriku na tuhle muziku nepotřebujete, má energie na rozdávání. A kdože hraje? Jitka Šuranská TRIO. Tedy Jitka, Martin Krajíček a Marian Friedl. Ej, věru bysem banoval, nejít na takovou krásu. 
Že se lidová muzika krásně snoubí s jazzem už ukázali třeba Iva Bittová s Georgem Mrázem a Emilem Viklickým na albu Moravian Gems. Nu a Jitka Šuranská zakořeněná v Beskydech, se zkušenostmi z cimbálovky a virtuozitou hráčky zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, je další z takových svěžích pramenů folklóru jinak a přesto s citem pro tradici. Pozná se to jednoduše. I v nevlídném přednáškovém sálu se studeným světlem zářivek vytvoří tohle trio autentické obrazy barevných beskydských kopců nebo atmosféru večerní Strážnice, kde party mladých muzikantů v parku po hlavním programu vyhrávají pěkně k kroužku.
Jitka sice nemá výrazný syrový „ječák“ lidových zpěvaček z Moravy, nateskné balady je však její křehký a civilně znějící hlas velmi dobrý a když je třeba zahrát od podlahy má přeci svoje housličky a dva skvělé muzikanty k tomu. A vás pak už jen mrzí ten hloupý zvyk sezení na koncertě, protože u muziky s takovou silou se musí člověk alespoň pohupovat.