Všude lze narazit na místa, která jsou takovými ošklivými káčaty. Třeba taková Mestia. Naši spolucestující z maršrutky pravili: „Hmm, je tam dobrá pekárna. Jo, a nové muzeum Svanetie.“ To nezní úplně jako „must see“ lokalita. Výhodou tohoto správního centra je to, že je zkrátka křižovatkou a východištěm cest. Jo, a je tu několik dobrých pekáren. Takové ty klasické, kde se chleba peče v peci přímo před vámi. Chleba je výborná nafouklá placka dlouhá téměř půl metru. Stojí lari, což je asi 10 korun. A pak je tu taky cukrárna, kde v obýváku chystají medovníky a další podobné buchty. No a to muzeum. Nové. Má tři patra, polovinu zabírá hala se schodištěm, pseudokavárnou a obřími pohovkami, kde se dá solidně spát a blbě sedět. Expozice je v půlce prvního patra. Podařilo se zde nashromáždit slušnou sbírku artefaktů svanetské kultury, včetně ikon a jejich torz ze zdejších kostelíků. Stav mnohých je po těch staletích žalostný. Holt ikona je ikona a ne exponát, má být v kostele a když se opotřebí, tak se přemaluje.Bohužel třeba o zdejších věžích a historii se tu nedozvíte nic. Věže. Jsme ve Svanetii, takže i ošklivka Mestia má mnoho věží, většina je, stejně jako jinde, v žalostném stavu, stejně jako původní domy. Když porovnáte mistrovství kovotepectví někdejších Svanů a dnešní klempířinu, kterou tu vidíte na každém druhém domě…tož to je lépe si na jednu z věží vylézt a koukat na to celé s nadhledem a nadějí, že se to obrátí k lepšímu. A to, zcela turisticky krátkozrace, alespoň počasím.