List druhý: Nad Kavkazem

Zatímco si v Čechách užíváte babí léto, my jsme sedli do vosy a přeletěli do hor. Vosa je pro 18 lidí, ale letělo nás jen osm, žádné kozy ani husy, ale jinak to bylo jako z Indiana Jonese. Průlety mezi zasněženými velikány. Na svazích začíná podzim míchat svou paletu barev. A ta je na Kavkazu, kde listnáče jdou až na hranici sněhu, obzvláště krásná. Z Mestie pak autem do Ušguli. Kus po asfaltu, pak po betonu a pak velkou část po bahně. Čtyřicet km se jede asi 2.5 hodiny, a to jsme jeli svižně. Svanetie je a není Gruzie. Svébytný kus země po Kavkazem. Vesnice s věžemi, kde čas v jistých ohledech uvízl kdesi. Odvykací kúra pro všechny ty hipstery, co si hrají na venkovskou idylu. Směs bahna, kravinců, lidí a zvířat v kulisách kamenných věží, domků a bud z plechu. U nás venkovští kluci blbnou na motorkách, tady na koních. Babušky neurčitého věku vyhánějí krávy na pastvu. Zima. Teče nám teplá voda, ale netopí se, není v čem. Snídaně o půl osmé je problém, paní domácí říká, že takhle ráno je ještě velká zima. Tohle hemžení je však orámováno něčím nepopsatelným, dechberoucím, nádherným. Kavkaz. V noci mě mrzí, že neznám hvězdy, temné nebe září přepásané Mléčnou dráhou.