Poslední rok se na zastupitelstvu vždy řeší i tzv. rozvoj průmyslové zóny. Slovo “rozvoj” píšu obvykle v uvozovkách nebo jej uvozuji slovem “takzvaný”, protože podle mého o žádný rozvoj nejde. Představený návrh společnosti Exprin, jakkoli byl už několikrát upraven, je zátěží a projektem minulosti. Místo země a města pro budoucnost nás zóna staví do pozice montovny a laciného překladiště minulosti.
Zaměstnanost?
Soběslav se nepotýká s nezaměstnaností a ta ani v dřívějších letech, navzdory pádu bývalých velkých zaměstnavatelů, nepředstavovala reálnou hrozbu. Stačí nahlédnout do statistik MPSV pro ORP Soběslav prostřednictvím registrů ČSÚ (nejvyšší nezaměstnanost byla v roce 2013 – 8,44%, od té doby vytrvale klesá tempem zhruba jednoho procentního bodu za rok). Jasně, tenhle trend se může změnit, otázkou je, nakolik máme pojistku v nabídce nejistých míst s nejistými požadavky na kvalifikaci, která zatím developer nabídl jen jako čísla bez bližší specifikace. Ne nadarmo bývají nově v posudcích takovýchto projektů požadována i hodnocení sociálních dopadů v širším kontextu – v Soběslavi by to bylo minimálně v rámci ORP.
Soběslavské výzvy.
Soběslav má problém, jako jiná města, se stárnutím obyvatelstva, nedostatkem bydlení a rozvojem ploch pro bydlení. To není jen o prodejích pozemků (stavebních parcel), ale i o aktivní bytové politice města, která v podstatě neexistuje. Dále máme zavařeno na problém se zajištěním lékařské péče přímo v místě, protože i lékařky a lékaři nám tu stárnou. Tyhle problémy zmiňuje i, jakkoli nedokonalý, Program rozvoje města, který schválilo zastupitelstvo. Osobně pak vidím a na vlastní kůži opakovaně pociťuji i závažný problém v úrovni otevřenosti města pro aktivní občanství – neexistuje skutečná participace občanů na správě města a město samo není v této věci vůbec proaktivní (navzdory četným volebním slibům).
Od petice k referendu.
Zpět k zóně. Na stole je smlouva (v nějakém stadiu rozpracovanosti) s developerem, kterou intenzivně připravuje výbor pro PZ zřízený zastupitelstvem. Ještě před tím ale byla na stole petice občanů s více než 2000 podpisů, pak přišel i požadavek na místní referendum. Naprosto logicky.
Výmluvně k tomu lze citovat např. Krajský soud v Praze (spis. zn. 44 Ca 89/2009 ze dne 14.9.2009): “Zastupitelstvo obce vzniklé z vůle občanů nemůže proto jako reprezentant občanů a vrcholný orgán obce připravovat územní plán obce, resp. zadání územního plánu, aniž by znalo stanovisko občanů k dané záležitosti, která nepochybně souvisí s uspokojováním potřeb a zájmů občanů obce. Možnost občanů vyjádřit se prostřednictvím institutu místního referenda k tomu v jaké obci (z hlediska stavebního a urbanistické) hodlají žít, je zákonem předvídaný způsob realizace práva občanů podílet se na správě věcí veřejných, jehož ústavní základ vychází z čl. 100 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 1 Listiny.“
Vývoj od petice k referendu je logický, není to žádný nečekaný zvrat, navíc požadavky jsou v podstatě stále stejné.
Referendum má dostatečnou podporu občanů, to už nyní víme. Vůbec nevíme, jak dopadne a jestli bude účast dostatečná k tomu, aby odpovědi na otázky v něm položené byly platné a závazné. Je samozřejmě pravděpodobné, že referendum netěší developera a znejisťuje ty, pro které byla zóna od počátku z různých důvodů chtěnou a jistou věcí. Samozřejmě, že referendum staví do jiného světla i samo jednání o smlouvě s developerem.
Zastupitelé chtějí smlouvu.
Jak se k referendu staví zastupitelé? Odmítají jej. Většina bez jakéhokoli zdůvodnění, jiní zpravidla s odkazem: “Máme výbor a ten má naši podporu. Referendum hatí jeho práci na smlouvě.”
Ke smlouvám s třetí osobou se vyjádřil Ústavní soud: „Při výkladu právních předpisů, jež omezují možnosti vyhlášení místního referenda, je třeba mít na zřeteli čl. 22 Listiny požadující, aby nejen zákonná úprava politických práv, ale i jejich výklad umožňovaly a ochraňovaly svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. V intencích tohoto článku je nutné vykládat i ustanovení § 7 zákona o místním referendu, jež taxativně vymezuje podmínky, kdy místní referendum nelze konat. Toto ustanovení musí být dle názoru Ústavního soudu vykládáno restriktivním způsobem. Žádným smluvním ujednáním mezi obcí a třetí osobou nelze předem vyloučit občany z přímého podílu na správě věcí veřejných. Pouhým odkazem na existenci předchozího soukromoprávního závazku nelze zabránit občanům obce, aby k určité otázce veřejného zájmu demokraticky zaujali postoj prostřednictvím místního referenda.“
Organizátoři referenda opakovaně nabízejí jednání. Nabídka opět zazněla na posledním jednání zastupitelstva. Reakce zastupitelů jsou minimální, zmiňují, že organizátoři referenda dávají referendem zastupitelům ultimátum. Zaznívají neustále obhajoby výboru zastupitelstva, který intenzivně pracuje, a zmínky o vytíženosti zastupitelů.
Kozlíček je pro referendum.
Jsem zastáncem referenda. Od počátku jsem proti zóně, zejména pak v takové podobě, jaká už přes rok leží na stole (různé verze projektu jsou víceméně stejně špatné jako ta původní). Věřím v zásadní změnu územního plánu a nastavení rovných podmínek pro všechny developery v místě, věřím v to, že tak zásadní projekty musí být od počátku jasně a transparentně komunikovány s občany a že zastupitelé se jich musí ptát a musí jim odpovídat. Smlouva nebo podmínky pro developery se musí opírat o územní plán a dlouhodobější vizi města. Rozvoj je pro mne podpora bydlení a prostředí ke spokojenému životu. U velkých projektů pak považuji za samozřejmost orientaci na vysokou přidanou hodnotu, pestrost pracovních nabídek a ohleduplnost ke specifikům místa a životnímu prostředí v souladu s novými poznatky.
Byl jsem na některých jednání na počátku, připomínkoval jsem projekt Exprinu ve zjišťovacím řízení EIA, seděl jsem na jednáních s Exprinem ještě v rámci petičního výboru a také v rámci Komise pro ŽP, než nás rada města, právě z důvodu mého kritického postoje k průmyslové zóně, zrušila. Zúčastnil jsem se jednání petičního výboru s radou města před tím, než rada další jednání odmítla. A stále se chceme bavit o tomtéž – požadavky petice se přetavily do požadavků referenda.
Proč jsem přesvědčen o správnosti referenda a proč si myslím, že by zastupitelé měli jednat s veřejností a s organizátory referenda? Zde je pár postřehů.
Připomínám jen, že je píšu za sebe, jako občan, který je velmi znepokojen přístupem zastupitelů a některých vrcholných představitelů města.
1/ Požadavky referenda a snaha o rychlé jednání o něm není ultimativní – prodej pozemků v místě PZ se odehrál v roce 2017 se záměrem logistického centra – zastupitelé, většina jich sedí v zastupitelstvu stále, tehdy souhlasili. Tedy minimálně už od roku 2017 velká část dnešních zastupitelů musí vědět, že zóna tu je, mohli zvažovat rizika atd. Přesto na otázku z pléna na posledním zastupitelstvu, která se ptala po konkrétních krocích směrem k občanům ve věci zóny, neodpověděl nikdo z přítomných.
2/ Už přes rok řešíme zónu, není to záležitost posledních dnů ani týdnů. Developer nespí. Máme tu další a další verze projektu, který se ale v tom klíčovém vůbec nezměnil. Je fér říct developerovi co nejdříve NE. Referendum je s ohledem na náročnost vhodné spojovat s volbami a jsou tam proto termíny, které je vhodné stihnout. Nemůžeme čekat, brát si dovolenou. Řešení zóny není jen záležitostí odborníků, tato redukce je nepřípustná. Leda bychom uznali, že odborníci na život ve městě jsou občané sami.
3/ Na možné problémy zóny upozornili občané (!) ve zjišťovacím řízení EIA, bez vlny nespokojenosti bychom byli pravděpodobně už ve fázi územního rozhodnutí. Vzpomeňte, že město ve zjišťovacím řízení projekt téměř nepřipomínkovalo, to se těžko zapomíná. Byli to občané, kdo věc zachraňovali! Díky petici a četným připomínkám musí projekt do EIA.
4/ Ze strany některých zastupitelů byla opakovaně zpochybňována tehdejší petice.
5/ V radničním periodiku Hláska vyšly texty, které buď přímo lhaly, nebo zlehčovaly situaci. Prostor městského webu a Hlásky neposkytoval místo občanům ani spolku – informace byly hanebně zkreslující a jednostranné. I to je důvod, proč petiční výbor a následně spolek začali vydávat vlastní letáky.
6/ Stále, stále a stále NIKDO z města ani zastupitelů občany oficiálně neoslovil. Nebylo k tomu třeba Exprinu, mám silné podezření, že epidemická situace byla jen zástěrkou, která přišla vhod. Zastupitelé mají vysvětlovat záměry města a své postoje. Nelze se odvolávat na to, že si jmenovali výbor pro zónu a ignorovat občanské požadavky.
7/ Mezitím se tehdejší petiční výbor transformoval na spolek a intenzivně pracoval. Městu dodal už na původních jednáních, tehdy ještě s Radou města, návrhy na úpravy/regulativy – na ty RM nereagovala a následně jakákoli jednání s občany (tehdy petičním výborem) odmítla. Občané z vlastních peněz zaplatili právní analýzu od renomované kanceláře Bernard a Dohnal, která vysvětlovala situaci, dostalo ji město.
8/ Znovu a znovu jsme volali (petice, přípravný výbor referenda, jednotliví občané…) po tom, aby se někdo konečně ptal občanů a o zóně byla široká diskuze. Nic takového se nestalo.
9/ Vznikl výbor ZM, který se vrhl s vervou do práce a všechno úsilí směřoval ke smlouvě. Nikdo nezpochybňuje práci výboru, ale nelze ji používat jako mantru jediné cesty a odmítat dialog, odmítat hovořit s občany, odmítat vysvětlovat a obhajovat jednotlivé kroky.
10/ Spolek Naše Soběslav, resp. přípravný výbor referenda, začal připravovat referendum – a to je věru mnoho práce. Přemýšlím, kdy naposled zastupitelé vyšli do ulic a ptali se po podpoře mimo volby? Kdy město otevřelo veřejnou debatu ještě před tím, než o něčem rozhodlo, než zadalo zpracování studie…
11/ Respektuji, že zastupitelé intenzivně pracují, jak je opakovaně občanům připomínáno, ale to pracují i lidé ve spolku a občané taky. Navíc, na rozdíl od výboru ZM nebo některých uvolněných zastupitelů pracují občané ve volném čase a investují i své peníze. Nemají rozsáhlý aparát města – odborů úřadu, právníka – nemají přístup do všech databází a navíc musí čelit podpásovkám typu cenzury článků v Hlásce a kontroverzním vyjádřením pana starosty. Výchozí podmínky zastupitelů, nástroje, které mají k dispozici, to vše představuje mnohonásobnou výhodu oproti občanům, rozhodně tu nemáme rovnou soutěž názorů.
Příklad špatné praxe: Místo, aby pan starosta napsal o tom, co je místní referendum, začal svoji oblíbenou a trapnou kampaň o zlých Pirátech a TOP09 a nikdo ze zastupitelů se mu veřejně nepostavil. Naopak, dočkali jsme se veletrapného výstupu pana Valeše na posledním zastupitelstvu. Texty spolku o referendu byly Hláskou odmítnuty, aniž by je redakce četla.
12/ Mluvilo se o odpovědnosti. Kde je odpovědnost rady města (RM), která vše hodila na zastupitelstvo? Kde je odpovědnost zastupitelstva (ZM), které si zřídilo pro klid duše výbor a teď pořádně nikdo ze zastupitelů není ochoten odpovědět na dotaz z pléna a jen jako kolovrátek opakují zaklínadlo – výbor, výbor výbor? Kolik zastupitelů zodpovědně připomínkovalo projekt ve fázi zjišťovacího řízení EIA? Kde je odpovědnost ZM a RM za prodeje pozemků a neregulování územního plánu? Kde je přiznání, že nechtějí odpovídat veřejnosti na naprosto věcné a logické, a ano nepříjemné, dotazy v rámci ZM – v zadání právní analýzy, jestli na otázku musí přijít odpověď, jak o tom naposled na jednání ZM mluvil pan starosta?
13/ Referendum je ústavní právo! Spolek od počátku nabízí jednání o podmínkách regulace v územním plánu. Není to záležitost posledního zastupitelstva ani posledních dnů. Zóna Exprinu tu straší už přes rok a až na výjimky nikdo ze zastupitelů neřekl jasné ano-ano, ne-ne. Jde o principy a budoucnost města.
14/ Zastupitelé jsou od počátku strašeni náhradami, které v žádném případě nejsou jisté. Rozumím, že vzbuzují obavy, a má se o nich mluvit, ale nejsou jisté. A i kdyby, nebudou to desítky miliónů, bude to spíš dohoda, odkup pozemků… Precedent v podobě obrovských náhrad placených městem developerovi chybí. Z blízkého okolí je tu třeba dohoda v Hrdějovicích. Haly oproti tomu zatím jisté jsou!!! Případ Corso Plzeň (zmíněný na posledním zastupitelstvu) je další pokus zastrašovat zastupitele. Špatný. Nesedí od počátku. Šlo o konkrétní záměr, který v Soběslavi zatím není. Nakonec došlo k dohodě a úplné změně záměru. Namísto nechtěného obchodního centra bude rezidenční čtvrť. Proč? Protože bylo referendum! Díky za něj.
15/ Místní referendum nabízí dvě možnosti – buď jej vyhlásí ZM a pak se můžeme bavit o otázkách, protože na ně nepotřebujeme sbírat podpisy, nebo bude vyhlášeno podle zákona na základě občanského návrhu, podpořeného zákonem daným počtem hlasů. Referendum ale bude! Není to ultimátum, je to základní občanské právo a taky logický důsledek vytrvalého přehlížení občanů. Je to vyjádření občanů, že chtějí naprosto oprávněně mluvit do správy svého města nejen jednou za čtyři roky ve volbách.
“Zastupitelstvo obce totiž má zákonnou možnost o takto kritických otázkách místního života samo vyhlásit referendum, zjistit bezprostřední pohled občanů na připravované řešení a případně od nich získat silný mandát pro zásadní změnu obecního života. Pokud zastupitelstvo obce takovou možnost odmítá a snaží se, aniž jsou pro to dány zákonné důvody, všemi dostupnými prostředky místní referendum zablokovat, může to být zároveň signálem, že je „cosi shnilého v Království dánském“, píše o místním referendu Nejvyšší správní soud.
Na závěr připojím velmi dobrou analýzu institutu místního referenda právě z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2012, čj. Ars 2/2012-43:
“[29] Nejprve je třeba vyložit institut místního referenda v kontextu českých politických reálií a demokratické teorie. Místní referendum představuje významný prvek přímé demokracie v českém politickém systému a zásadní doplněk klasických mechanismů zastupitelské demokracie. Jde o jednu z technik přímé demokracie, které posilují vliv voličů v jinak reprezentativním pluralitním rámci. Na rozdíl od modelu silných přímých demokracií švýcarského typu však české referendum pouze komplementárně doplňuje rozhodování zvoleného sboru zastupitelů. Úpravu českého místního referenda zařazuje odborná literatura na stupnici silný-slabý mezi středové modely, protože sice vyžaduje vyšší kvorum účasti, ale zároveň je na rozdíl od referend v celé řadě dalších evropských zemí, kde je lokální referendum rovněž zakotveno, závazné pro další postup obecního zastupitelstva, a nikoliv toliko konzultativní (Schiller, T. Local Direct Democracy in Europe, Springer: 2011, s. 19).
[30] Místní referendum může být zároveň hybatelem, který spolu s dalšími politickými právy s vazbou na místo (např. soubor práv občanů při jednání obecního zastupitelstva) podporuje aktivitu občanské komunity a posiluje demokratickou legitimitu. Jde o projev občanské kompetence vyjádřit se a rozhodovat o významných místních záležitostech. V této souvislosti je nutno zdůraznit potřebu rozšířit procedurální demokracii, v níž je primární důraz kladen na volby, o politické svobody občanů a jejich aktivní participaci. Místní referendum je tedy institutem umožňující svobodný a přímý projev vůle lokální komunity a posílení účasti občanů v komunální politice.
[31] Referendum, které je iniciativou tzv. zdola, na základě aktivity přípravného výboru navíc prověřuje kvalitu lokální demokracie a nabízí další kanál, díky kterému mají občané přímý vliv na tvorbu politických rozhodnutí v komunitě. Nelze opomenout ani zásadní roli místního referenda coby silného nástroje kontroly místní samosprávy, zejména pak při správě komunálního majetku a hospodaření obce.
[32] Na rozdíl od abstraktních a často vysoce politických otázek spojených tradičně s národními referendy má místní referendum úzkou vazbu k lokálním problémům. Voliči v něm rozhodují o věcech, které dobře znají, o problémech, jež se jich často osobně dotýkají. Na půdorysu české zákonné úpravy funguje referendum tzv. „zdola“ v praxi často jako poslední „veto“ občanů ve věcech náležejících do samostatné působnosti obce, demokratická pojistka na místní úrovni politického rozhodování. Zastupitelstvo obce totiž má zákonnou možnost o takto kritických otázkách místního života samo vyhlásit referendum, zjistit bezprostřední pohled občanů na připravované řešení a případně od nich získat silný mandát pro zásadní změnu obecního života. Pokud zastupitelstvo obce takovou možnost odmítá a snaží se, aniž jsou pro to dány zákonné důvody, všemi dostupnými prostředky místní referendum zablokovat, může to být zároveň signálem, že je „cosi shnilého v Království dánském“.
[33] Občanská společnost se totiž zpravidla aktivizuje zejména tehdy, když jde o sporné obecní záležitosti v oblasti rozpočtové, pozemkové či majetkové. Kontroverzní jsou typicky záměry, které mají vliv na celkový architektonický či přírodní ráz obce a životní podmínky občanů – např. investiční plány v historickém centru měst či v zeleni nebo nakládání s komunálním majetkem a prostředky (výstavba nové školky, radnice, uzavření potenciálně nevýhodných smluv s investory s korupčním potenciálem apod.).
[34] Problematické otázky v místním hlasování, které soudy dosud řešily v rámci přezkumu místních referend, jsou např. tyto: zachování pétanquového hřiště v parku v obci Karlov, otázka výstavby návštěvnického centra pod Lysou horou v obci Malenovice, těžba a výsypka v lese v obci Břežany, výstavba domů v obci Jíloviště na dosud nestavebních pozemcích, výstavba větrných elektráren v obci Chvalovice, výstavby papírny v Zábřehu apod. Z předešlého výčtu vyplývá, že zejména v případech změn, které mají potenciál ovlivnit, často nevratně, tvář obce pro budoucí generace, je důležité, aby zvolení zastupitelé naslouchali hlasu voličů, kterých se plánované řešení bezprostředně dotkne. Ostatně smyslem místního referenda, jak již bylo řečeno, je doplnit klasické demokratické volební schéma, dle kterého občan v rámci čtyřleté periody vhodí do urny hlasovací lístek, o další institut, díky kterému má obecní komunita přímý vliv na řešení konkrétní otázky i v průběhu volebního období.
[35] Při výkladu právních předpisů, které omezují možnosti vyhlášení místního referenda, je rovněž třeba mít na zřeteli čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) požadující, aby nejen zákonná úprava politických práv, ale i jejich výklad umožňovaly a ochraňovaly svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Jak již v minulosti v dále citovaných nálezech judikoval Ústavní soud, je tedy nutné, aby orgány při aplikaci a interpretaci zákona o místním referendu nepostupovaly příliš přísně, jinak by hrozilo nebezpečí, že se citovaný zákon stane mrtvým právním předpisem, který znemožní místní referendum efektivně vyhlašovat a konat.”