Když jsem byl ještě na škole poprvé v Berlíně, vzpomínám, jak jedna spolužačka, pro mne naprosto nepochopitelně, konstatovala, že v Berlíně je málo zeleně. Je to samozřejmě hloupost, Berlín jednou z nejzelenějších metropolí, snad i proto ho mám tolik rád.
Moc mě baví zdejší guerilla gardening v ulicích, jo ten, který u nás vzbuzoval tolik řečí z příslušných městských ouřadů. Tentokrát ale opustíme volnomyšlenkářské ulice Schönebergu, které v září plní festival Folsom, a vyrazíme na doporučení kamaráda mezi panelová sídliště a zahrádkářské kolonie na východ do čtvrti Marzahn-Hellersdorf. Mají tu totiž kopec a lanovku. Inu, lanovka je to parádní, kabiny pro osm lidí mají průhlednou podlahu a vyvezou vás na Kienberg. Kienberg je zčásti kopcem umělým, ještě v roce 1966 měřil jen necelých šedesát metrů. Pak ale přišla výstavba sídliště a taky bylo dost suti z dalších výstaveb a úklidů, takže kopec narostl za necelých 20 let o dalších 40 metrů a stal se místní dominantou. A když už máte v těchto končinách kopec, tak zkrátka musíte mít i lanovku, protože, jak praví vtipná reklama: Berlín bez lanovky by byl jako Benátky bez gondol.
Lanovka však zdaleka není to nejúžasnější, tím pravým zázrakem jsou Zahrady světa (Gärten der Welt). Letos čerstvě tenhle zahradně-architektonický a volnočasový areál získal druhé nejvyšší ocenění v kategorii Kulturního dědictví zahrad Evropy (Gartenkulturelles Erbe in Europa 2019/2020). A právem. Čekal jsem víceméně takovou botanickou, ne obrovský areál, na který je snad i jeden den málo. Zahrady světa představují zahradní umění inspirované různými kontinenty a kulturami.
V rámci tzv. zahradních kabinetů máte možnost seznámit se s autorskými realizacemi z různých koutů světa: úchvatné inspirace krajinou Čile – travertin a duby (chybí už jen Torres del Paine), poetika čínských zahrad v současném zahradním umění, soudobá zahrada v pojetí brazilského architekta… každý kabinet má k dispozici víceméně stejnou plochu a nabízí pestrou paletu inspirací a nápadů, jak se s takovou plochou vypořádat.
Až vás kabinety unaví, stačí se občerstvit v některé z parádních restaurací či kaváren, vzít si židli a posadit se kdekoli na obřích plochách trávníků, pod stromy, k jezírku, pod plachtovou stříšku, plácnout se jen tak na trávu, nebo si jít zablnout s dětmi, nikoli nutně vlastními, na některá z hřišť. Vynalézavost herních prvků nezná mezí. Myslí se na děti všech kategorií, od těch pískovištních až po malé lezce. Pozor ale, občas tu stříká voda, to když někdo v záloze zapumpuje. Následuje smích. Děti probíhají mezi stříkajícími žraloky po zvlněné lávce, houpou se na obrovských sítích, šplhají po hřbetě velryby nebo nahlížejí do jejích útrob.
Po dovádění je možné se vypravit obdivovat zahradní umění kontinentů a kultur. Je tu klasická renesanční italská zahrada; anglická venkovská usedlost se zeleninovo-okrasnou zahradou, ovcemi na pastvině, doškovou střechou a portrétem královny hned v předsíni; vodou zurčící orientální zahrada s kdoulemi a mišpulemi nebo tropický skleník upomínající Bali. Samozřejmostí je japonské, čínské a korejské zahradní umění. Dále je tu zahrada křesťanská – inspirovaná biblickými texty; zahrada věnovaná odkazu zahradníka a šlechtitele Karla Foerstera; a pro rok 2020 plánovaná zahrada judaismu.
Ještě nemáte dost? Zkuste Vodní promenádu – obdobu zahradních kabinetů představující čtyři různé podoby vody v zahradním umění a pak si vyšlápněte na kopec nebo se tam vyvezte lanovkou a zajděte na vyhlídkovou a architektonicky zdařilou stezku v oblacích…
A víte, co je na tomhle úžasné? Můžete si to dát opakovaně, protože zahrada je v každé roční době jiná a přece stejně dobrá, máte pocit, že ji znáte a ona vás stejně zase překvapí. Takže až budete v Berlíně sedněte na U5, stanice Kiehnberg je pěkně opravená a k lanovce do zahradního ráje je to odsud sotva 200 metrů.