Malované kontejnery ve městě nechceme!

Přesně takový vzkaz poslali školám a pořadatelům akce GraffitEko po dvou úspěšných ročnících soběslavští radní.

Každoroční malování na kontejnery na tříděný odpad, do kterého se zapojilo za dobu trvání šest soběslavských základních a středních škol, tak končí.

Vraťme se ale na začátek.

Náš spolek Soběslávka sepsal před několika lety projekt pro Nadaci T-mobile – Soběslav nás baví. Projekt uspěl a díky němu se ve městě rozjelo několik dobrovolnických akcí. Asi nejznámější z nich byly a jsou cyklus autorských čtení Vino et verbum a malování na kontejnery GraffitEko.

Rozjezd těchto pořadů nebyl snadný, ale podařilo se. Vtipné je, že GraffitEko mi bylo tak nějak přiřazeno, protože se “prý věnuju těm odpadům”. Moc jsem celé té věci nevěřil. Přijít na školy a chtít po nich práci navíc, to by mohl v dnešní době jen blázen. Myslel jsem, že mě pošlou do háje. Jaké bylo moje překvapení, když se v prvním roce přihlásily obě soběslavské základní školy, gymnázium i zdejší ZUŠ.

V projektu jsme měli peníze na nákup barev a štětců. Soběslavská prodejna barev pana Nouzy k nám byla velmi štědrá. Poradili nám s výběrem a ještě jsme mohli přebytečné barvy vrátit. Tam, kde jsem očekával problémy, běželo všechno jako po másle.

Obtíže nastaly až při vyřizování souhlasu města. Kontejnery jsou totiž v jeho vlastnictví. Stálo to spoustu přesvědčování, zpracování materiálů, kde jsme vymýšleli všemožné černé scénáře a snažili se s nimi vypořádat. Mám pocit, že leckteré projekty, o kterých město hlasuje, nejsou tak dobře připravené, jako tenhle.

Přitom jediné, co jsme chtěli, byla příležitost!

A abych byl přesný, tak ještě přesun kontejnerů asi o 50 metrů, aby se k nim naše mladé malířky a malíři dostali.

Nakonec se podařilo. První ročník proběhl a reakce kolemjdoucích, nadšení mladých lidí, učitelek a učitelů, kteří to dělali naprosto nad rámec svých povinností, to byl nášup pozitivní energie. Byl jsem nadšený. O vítězných návrzích se hlasovalo, proběhla i soutěž veřejnosti. Vše bez jediného problému. A aby toho nebylo málo, přišly dotazy ”kde budeme malovat příště?”

Bylo rozhodnuto.

ZUŠ z časových důvodů odstoupila od druhého ročníku, ale hned se přihlásili náhradníci – Rolnička. Druhý ročník se zdál tak jasný. Než se ozvalo město, kde se někteří tvářili, jako by nám prošla lumpárna, kterou nám už podruhé zatrhnou. Znovu papírování, znovu lobbing, znovu Rada města. Dostavujeme snad Temelín? Ne, jen pro některé radní není kluk nebo holka se štětcem partner, ale nebezpečí. Barevný kontejner narušuje řád a vůbec, děti ať jsou ve škole nebo nanejvýš malují něco na školním dvorku.

Naštěstí i napodruhé zvítězila otevřená mysl.

Malovalo se na sídlišti a reakce některých lidí byly neuvěřitelné. Bylo vedro a je jasné, že umělec se musí soustředit na svou práci, takže někteří sousedé  nosili výtvarníkům limonády, jiní zase buchty. Pohodová příjemná atmosféra.

Když se zadařilo dvakrát, je snad už jasno… Třetí ročník!

Bohužel není. V ůterý ráno jsem dostal do mailu první návrhy od nového účastníka třetího ročníku – domova mládeže SŠŘ v Soběslavi. Parádní řešení kontejneru na kovy. Červené, jak se na kov sluší.

Toho samého dne odpoledne zasedala Rada města. Jedním z bodů jednání byla i naše žádost o povolení malování. A tentokrát nám radní štětec vytrhli z ruky a plechovky s barvami zamknuli do skříně. Chyběl už jen pohlavek a “mazej se učit!”.

Tušil jsem, že to ani potřetí nebude jednoduché. Už když jsme projekt projednávali na Komisi ŽP bylo jasné, že jsou lidé, kteří barvám ve městě nefandí. Objevily se formální výhrady, které měly předložení projektu do Rady města zpozdit, díky vstřícnosti členů komise se je ale podařilo překonat a projekt byl do Rady předložen.

Mnozí známí i zúčastnění nad tím kroutili hlavou, jde přece o čtyři plechové piksly. Nene, přátelé, čekal jsem, že to nebude snadné, ale věřil, že s odřenýma ušima prolezeme. Složení Rady se v Soběslavi zase tak moc po volbách nezměnilo. Když si ale pročítám volební letáky a sliby z loňského roku… ale to bylo před volbami, že? Staré letáky patří do skříně, tam, kde jsou odložené štětce a vysychají barvy…

Co vede radní k tomu, že berou dětem barvy, nevím. Snad se to dozvíme.

Teď nám zbyly jen návrhy ze škol, které se zatím na kontejnery realizovat nebudou. My ale tu soutěž dotáhneme do konce a návrhy vybereme a občané budou mít také, jako v předešlých ročnících, možnost hodnotit a vybírat ten nejhezčí. Protože veřejný prostor je veřejný a utvářejí ho nejen radní, ale i děti a studenti a také my všichni.

A při chladných a deštivých dnech můžete zatím přemýšlet nad výtkami, které se objevovaly  v předešlých ročnících GraffitEko. Myslím, že ty letošní, pokud nám je radní sdělí, nebudou o moc jiné. Uvidíme…

1. Estetická hodnota pomalovaných kontejnerů je nízká, nepřispívají ke kultivaci prostředí.
2. Děti ať malují, ale ve výtvarce nebo na pozemcích školy. Veřejný prostor se pro to nehodí.
3. Na pomalovaném kontejneru není jasné, co do něj mám házet.
4. Proběhly výměny kontejnerů na plasty za větší kontejnery typu “Reflex”, koncepce pomalovaných kontejnerů je tak porušená.

Jak se hájit? Nemá se to, ale přesto si zkuste odpovědět ještě na tyhle otázky a popřemýšlet:

Ad 1)

Jsou radní od toho, aby hodnotili estetickou hodnotu výtvarných návrhů dětí, které předtím posoudila komise učitelů výtvarné výchovy a které byly vybrány jako nejlepší veřejností?

Jaká je estetická hodnota sběrového hnízda třeba u nádraží? Vnímáte jako opravdu zásadní estetický problém vzhled sběrového hnízdo před a po malování?

Estetika je jistě subjektivní a každému se návrhy dětí nemusí líbit, je to ale důvod k zamítnutí aktivity jako takové?

Ad 2)

Není náhodou rozdíl mezi soukromým výkresem v rámci výtvarky a skupinovou prací třídy, party studentů ve veřejném prostoru? Jakým způsobem tyto rozdíly mohou přispět k vnímání veřejného prostoru, k formování osobnosti studentů?

Ad 3)

Barevnost kontejnerů tak, jak jsme v Česku zvyklí, byla dodržena. Na některých návrzích je dokonce použito přímo vyobrazení odpadů, které do toho či onoho kontejneru patří, někde je to přímo napsáno. Za celou dobu, co máme pomalované kontejnery, nebylo hlášeno výrazné znečištění obsahu kontejnerů tím, že by někdo nepoznal plast od kovu. Nedá se toto řešit umístěním vhodných cedulek na kontejnery? Je rozumné kvůli několika lidem, kteří si údajně stěžovali na toto zmatení, hodit přes palubu běžící projekt desítek žáků a šesti škol? Přestaneme kvůli lidem, kteří netřídí, třídit?

Ad 4)

Výměny kontejnerů, které probíhají v tento čas ve městě, se skutečně dotkly v minulosti pomalovaných hnízd. Stávající kontejner na plast byl nahrazen větším, ostatní kontejnery zůstaly na místě. Malovaná sběrná hnízda tak vydržela 1-2 roky. Je to málo? Mysleli jsme, že tam budou navěky, nebo je obnova něco přirozeného? Sběrového hnízda u nádraží, které se mělo malovat letos, se změny nedotkly. Vydrží tam minimálně rok, protože sledování naplněnosti neukazuje, že by tam bylo třeba měnit kontejnery za větší.

Na předchozích sběrových hnízdech stejně nebyly pomalované všechny kontejnery. U Tria zůstal plonkový kontejner na tetrapak, u gymnázia kontejner na elektro. Na některých místech města jsou kombinace nestejných typů kontejnerů – “MEVA” a “Reflex”, je to také problém koncepce nebo, vrátím-li se k bodu jedna, estetický nedostatek, který bude Rada řešit?

 

A na závěr pojďme na místo činu. Vždy je lépe bavit se a uvažovat nad konkrétní věcí. Inu, zde je stanoviště, kterého se měl letošní ročník GraffitEko týkat.  Prostor mezi autobusovým a vlakovým nádražím v Soběslavi, prostor, kde malování na kontejnery připadalo soběslavským radním příliš nesnesitelné.