(Ko)perník. Toruň.
Dojeli jsme večer. Věž obřího gotického kostela sv. Jakuba ve večerním zlatém slunci. Novoměstský rynek vypadá ospale. Ubytujeme se a vyrazíme na prohlídku města, které je pro svůj unikátní historický charakter zapsáno mezi památky UNESCO. No, já na tohle moc nehraju, jsem zvědavý, jak město vypadá a žije. Jen co opustíme Novoměstský rynek, vtáhnou nás ulice starého města. Mezi klasicistními domy jsou štíhlé cihlové gotické domy upomínající hanzovní minulost, barokní fasády. Na hlavním náměstí klasická obrovská radnice s věží a před ní socha nejslavnějšího toruňského rodáka, Mikuláše Koperníka. Ulice z náměstí se mírně svažují dolů k Visle. Stačí projít jednou z brán a jste na nábřežní promenádě. V proudu široké řeky se zrcadlí měsíc a oblouky mostu Josefa Pilsudského.
Město si mě získá až druhý den. Na novoměském rynku začínají trhy. Mezi stánky jsou stolečky, židličky, lehátka, slunečníky. Lidé nakupují, sluní se, ochutnávají perníčky, pączki…mezi novoměstským a staromětským rynkem teče živá řeka lidí. Turisté i místní. Každý chce mít fotku s Koperníkem a ochutnat perník. Na wiki píšou, že Toruň jsou takové Pardubice, kvůli perníku. Jenže ten pardubický je tu už jen co jméno, řekl by Umberto Eco. Ten toruňský potkáte všude. Reprezentativní prodejny, luxusní krabičky a plechovky. Najde se i perníková zmrzlina. Můžete si nechat vyrobit perník jaký chcete, napíšou vám věnování. Muzeum výroby perníku včetně dětské/dospělácké dílničky je samozřejmostí.
V centru až na výjimky nepotkáte auto. Na ulicích parkují nanejvýš zahrádky restaurací a kaváren. Stačí pár lehátek, slunečník, natřené zeleninové bedny. V dlažbě jsou připomínky starých tramvají, které tu jezdily, a znaky hanzovních měst. A abyste nechodili jen s hlavou sklopenou, můžete hledat keramické figurky měštanů nebo jiných postaviček, které na vás mávají z oken starých špýcharů, posedávají na římsách domů nebo si dokonce zřídily knihovničku ve starých hradbách. Podobně jako vratislavští trpaslíčci. Dělá to město atraktivnější, tedy ne, že by to Toruň potřebovala, ale chodit po městě a hledat, kde všude jsou ukryté tyhle keramické blbiny, je zkrátka zábava.
Když Vás unaví bzukot města můžete relaxovat na nábřeží. Když nemáte chuť na polskou kuchyni, můžete zkusit třeba gruzínskou. Sladké, nebo spíš slané, vzpomínky na ačaruli. Ne, tomuhle pozvání se nedá odolat. Na zahrádce, přímo na hlavním náměstí si užíváme za rozumný peníz výtečnou kuchyni.
Toruň má mnoho tváří. Nebyla zničena ve válce (to je unikátní samo o sobě), má i protestantskou minulost, která skončila na popravčím špalku. Město založil Řád Německých rytířů, kteří tu měli takový malý Malbork. Ten byl časem ovšem trnem v oku místním, protože Řád se zkrátka moc roztahoval. Hrad tedy přepadli, vyplenili a téměř celý rozebrali.
Z cihel se dobře staví. V Toruni z nich mají tři obrovské kostely. Zvenku olbřímí červené stodoly, uvnitř rozkvetlé zahrady gotického malířství a barokní opulence. Na stropech z barevného žebroví vyrůstají pupeny a lístky, na stěnách jsou pak výjevy z „bible chudých“. Klidný žehnající Kristus i rohatý Ďábel. Nejvíc se mi líbí strom Božích dětí, na jehož vrcholu je usmívající se Kristus s rozevřenou náručí, a pak modlící se Kristus nahoře v boční lodi u sv. Janů. Možná se totiž nemodlí, možná se soucitným pohledem hledí na to naše hemžení dole, na divočinu minulosti i současnosti a doufá, že si všimneme toho stromu hned u vchodu. Ve věži katedrály sv. Janů visí nejstarší polský zvon Boží trouba – Tuba dei. Zvoní se na něj jen málo, protože vibrace jsou prý tak mocné, že ohrožují stabilitu věže. Každopádně Toruň i jiná navštívená města ohrožují stabilitu většinových českých představ o Polsku.
Toruň je opravdu krásná, svěží a živá. Kdo ví, do jaké míry se na tom podepisuje slavná hanzovní minulost, obchodní tradice, protestantská historie, Koperníkovy pohledy ke hvězdám nebo vůně perníku. Každopádně tuhle svěžest mi nepřebije ani Radio Maryja, které pod křesťanským pláštíkem schovává, nebo možná už ani neschovává, nacionalismus, antisemitismus, xenofobii a homofobii, a které sídlí právě v Toruni. Možná i apokalyptičtí kazatelé a hříchobijci z této stanice, nebo od františkánů v Gdaňsku, časem půjdou i kolem stromu Božích dětí.
I toruňské perníčky ve tvaru srdce přece chutnají tak dobře právě kvůli směsi koření.