Zpod peřiny vykoukne noha.
“Proč máš tak velké nohy, babičko?”
Nechce se ven…
z té závěje peří
z pohádky
z tepla objetí.
Za oknem se rozhrne záclona deště
a do světnice vstoupí slunce.
Jako slepec ohmatává stůl,
lavici, židle,
přejede opatrně po otlučeném hrnku se včerejším čajem,
chytí se ve sklenici džusu,
pohladí pomeranče a mandarinky na stole
léto schované v oranžové slupce
v bílé síťce.
Mezi okenními tabulkami se spustí orchestr much
ťukají od skla do skla
lapené mezi podzimem a jarem
v pavučině slunečních paprsků.
Vzbuzené teplem sálajících kamen,
v nichž žhnoucí uhlíky žadoní o potravu.
Je čas vstát a posnídat.
Slunce skončilo s průzkumem
a dešťová záclona se zatáhla.
Je čas obléct nepromokavý plášť,
obout holínky
a vyrazit ven.
Není špatné počasí,
jsou jen různé druhy dobrého počasí.
A den je krásný!
