I. Kyrie
Když jsem chystal své dvě přímluvy za kmotřence, kde jsem jim vyprošoval i radost z bohatosti a pestrosti světa, vůbec jsem netušil, jak krásný a opravdu pestrý to bude den.
II. Gloria
Voda.
Jako oceán obklopuje svět a omývá všechny kontinenty, propojuje vysoké hory s úrodnými nížinami. Prýští z hlubin země, do nich se i zanořuje. Padá jako déšť z nebe. Ve slunci tvoří pestrou duhu, znamení Boží smlouvy se stvořením. Z vody se rodí život a voda člověka prostupuje.
Stejně tak liturgie křtu. Omývá, je znamením smlouvy a prostupuje celé společenství.
III. Credo
Před kostelem stojí pestrá skupina lidí. Staří i mladí. Děti blbnou na pumpě, poklimbávají v šátcích, halasí.
Vyjdou faráři. Katolický i evangelický.
„Čeho si žádáte?“
Odpovědí jsou krásná svědectví víry i “nevíry”.
Spojeni v lidství, přátelství a důvěře. V život a v lásku, která posvěcuje. Všichni jsou zváni otevřenými dveřmi. Veřeje dveří jsou jako objímající paže zvoucí ke vstupu.
Vše se odehraje v radostné i vážné atmosféře.
Tam, kde by farizejové potřásali hlavami, potřásá se rukama. Namísto “ale” je tu “právě proto”. Křest není bariéra, není žádné ale…
Dnes se nepozdvihuje chléb ani kalich.
Dnes se pozdvihují děti Boží.
A celé společenství se raduje.
IV. Sanctus | Benedictus
V příjemné atmosféře se pokračuje v čajovně a na zahradě.
Káva, kremrole, boršč, salát, nakládané hermelíny.
Povídá se.
Čas najednou plyne zvláštně. Jsou chvíle, kdy čas plyne prostě jinak.
Děti naplánují hromadnou výpravu do kina. Rezervují se vstupenky. Chvíle pobíhání, dusání bosých nohou po dřevěné terase. Hledání bot, halasné domlouvání. Za chvíli je klid.
Rodiče osiřeli. Zůstala jen batolata v trávě a v náručích prarodičů.
Čas na vážnější hovory.
Čas přesunout se ze zahrady dovnitř, protože po vedrech se ochladilo.
Čas na otevření lahví vína.
Venku sprchne.
Vážná témata nahrazují témata lehčí.
Hosté se loučí. Děkují. Podání rukou, objetí. „Zavoláme si!“
V. Agnus Dei
Děti se vrátily z kina. Ještě trochu dovádění a jdeme domů.
No domů, co takhle zavítat ke kmotříčkovi. Taťku s miminy pošleme domů, mamky si udělají dámskou jízdu a proberou, co je třeba.
A děti…? Děti chtějí stejně slyšet konec té podivné pohádky o Karkulce, co zaparkovala na kraji lesa a pak se ztratila.
Nakonec se v pohádce podobně jako Karkulka ztratil i kmotříček. Naštěstí je tu Ferda mravenec a taky Neználek.
Po letech zjišťuju, že Neználek je fakt pěkná kravina. Jeden nemusí být zrovna genderový arbitr, aby pochopil, že takhle opravdu ne. Pozitivní ale je, že i s Neználkem poznamenaným dětstvím můžete nakonec docela dobře odmítat tradiční škatulky rolí.
Ale pryč s moralizováním. Přineste polštáře a deky. Jdeme se válet.
Sem s Totorem.
Kmotříčkovi už se trochu plete jazyk. Je čas jít na kutě.
Zatímco děti chtějí trochu světla, kmotříček si zatáhne závěsy.
Zatímco kmotříček už chrní, děti ještě vedou hovory a čekají na to až pendlovky budou odbíjet půlnoc. Ne, nechtějí je zastavit, chtějí poslouchat jak dvě kladívka cinkají to kovových tyček.
Zvonění nakonec všechny uspí.
Byl to krásný den!
Díky Žofii a Matějovi!
„V důvěře v Hospodina je počátek Moudrosti.“
„Hospodin zná srdce všech lidí.“