Parádní víkend.

Hlásím, že Čuřil byl zase na zakázaném filmu.

Nechci vás přesvědčovat, abyste chodili na Prague Pride, nechci se s vámi přít o to, zda je to přehlídka oplzlosti nebo zbytečnost. Jen budu psát o tom, co mi letošní Pride dala a třeba i vzala. Přeberte si to. Třeba se někdy potkáme.

Úvodem se sluší říct, že názory se vyvíjí. Ano, i já jsem před lety byl hlasatelem zbytečnosti Pride. A dnes?

Pride není o pýše.

Pride je o přijetí a smíření.

Pride je o jednotě v mnohosti.

Pride je o tom, že každý člověk má svou hodnotu.

Pride nás učí. Všechny!

Potkáte tu úplně běžné lidi i totálně crazy kostýmy. Ano, potkáte tu i pár pejsků, koní, chlapy v kůži. No a? Jeden den hlavou dolů. Bývalo to kdysi mottem masopustů. Ty zvládla i církev. Jeden den byl nuzák papežem, trhan králem. Ano, to se smělo. Jak praví Kazatel: nic nového pod sluncem není.

Namísto pohoršení z toho beru sílu a inspiraci. Celá ta taškařice je totiž o odvaze být sám sebou. To je to nejtěžší pro každého z nás. Odhodit masku, být sám sebou, totiž někdy znamená třeba si masku navléct. Nebo si vzít lodičky. Sundat tričko, i když mám pivní pupek. Vyjet na vozíčku, vzít si hůl, protože mě zkrátka bolí noha. Odhalit to, co může na mne okolí použít jako bič. Jak zaznělo na jedné akci Pride – hodit své srdce napospas a vyrazit bez jištění na lano jako provazochodec. Dát se všanc. Hlupáci se vám budou smát, moudří sundají tričko taky, nebo si  na cestu do obchodu vezmou hůlku, protože zkrátka špatně chodí a nestydí se za to.

Pride je o vztazích. Ano, je i o lásce, ale taky o hádkách, rozchodech, ale taky o nalézání nových cest.

Pride je vpravdě nízkoprahová.

Pride je o úsměvech a radosti. Jít v průvodu, to je ohromná porce pozitivní energie.

Pride je naděje pro místa, kde tohle “zbytečné šaškování” je stále zapovězené pod hrozbou vězení nebo něčeho horšího. Nemusíme chodit daleko – Slovensko, Polsko, Rusko… to je políček všem těm škarohlídům, kteří tvrdí, že je to zbytečnost. Zeptejte se Poláků. V průvodu v Praze jich potkáte mnoho. Na CSD v Berlíně byl letos celý jeden truck v průvodu věnován Rusku. Pražští medvědi jezdí podporovat ty slovenské. Pride spojuje.

Pride je o odvaze. I u nás. Stále! Proto je úžasné, když známé osobnosti vystoupí. Když společnosti dají prostor svým zaměstnancům. A už slyším, proč? Protože sdílení se mezi lidmi je někdy zatraceně těžké.  Exempla trahunt.  To můžete pochopit, když navštívíte třeba Pride Voices. Když o věcech nemluvíte, snadno nabudete dojmu, že zkrátka nejsou. Takto v Rusku neexistuje homosexulita, protože je to přece novodobý západní import. A ejhle, celý ten koncept se rozpadne, když promluví první padesátník o tom, jak pro něj bylo těžké, když si uvědomil, že je gay. Stejně tak můžete mít pocit, že křesťané buzny nenávidí. Dokud neslyšíte osobní svědectví. Dokud v Berlíně na CSD nepotkáte truck evangelické církve. Dokud si neprojdete pořádně program té Prague Pride, kterou rámují ekumenické bohoslužby v památném kostele Martina ve zdi.  Křesťanství je široký proud a evangelium je dobrá zpráva pro všechny.

Letos v podobném duchu mluvily Karin a Eva a Corine Rufli. Karin a Eva jsou krásné a vitální dámy.  Lesby. Je jim dnes přes sedmdesát, resp. Karin má letos 80. Žijí spolu 40 let, Corine si k nim našla cestu a jejich život ve vyprávění zahrnula do své knihy “Seit dieser Nacht war ich wie verzaubert”. Ten večer, kdy jsem slyšel jejich příběh, jsem byl též okouzlen. Můžete jejich příběh brát jako příběh dvou leseb, který jde mimo vás. Snad vás i pohoršuje. Ale také jej můžete vidět jinak. Evin vnuk prý po přečtení knihy a životního příběhu své babičky pravil: “Babi, to ale není knížka jen pro lesby. To je knížka pro všechny lidi.” A jakou roli v tom hraje Bůh? Věříte stále po tom všem? „Ano, “ odpoví Eva.

Ano tušíte správně, letošními hvězdami jsou pro mne ty dvě šarmantní dámy, Eva a Karin, a ta, která jejich a příběhy dalších švýcarských lesbických žen nad sedmdesát let převedla do knižní podoby, Corine Rufli. Přál bych vám zažít tu atmosféru v Divadle U Valšů, kdy Eva a Karin mají stále “motýly v žaludku” a jiskru v očích, kdy se stále berou za ruce, a vy cítíte tu energii a jiskření.

Tady mi bylo taky hodně smutno a stydno. Společnost pro queer pamět, kde jsem do nedávna fungoval, tu ostudně nebyla. A přitom s Corine, Evou a Karin se nádherně povídalo!

Nu, a Pride je samozřejmě o přátelství a setkávání. Potkal jsem tu tolik přátel. Přijeli kamarádi z Polska z Německa… A já se pak v neděli odpoledne omlouval paní v autobuse: „Etschuldigung!“ 

Pride je taky o ohromném množství práce, kterou dovede organizační tým. Někdo si bere volno na dovolenou u moře, někdo na na organizaci Pride, čili na druhou práci. Všichni tihle dobrovolníci a bláznivci zvládnou uspořádat největší festival v Česku! Bravo!

Festival, který je otevřený všem.

Prague Pride.

Díky a Happy Pride!