Poslední dny cestovatelských výprav jsou takové popelky, často zůstanou nezaznamenány, přestože významem zdaleka nejsou nejmenšími. Znáte to, poslední den, šílenství balení, cestovní horečka (u mě tedy obzvláštní). Není čas psát příspěvky, poznámky do deníku. Proto i tenhle cestovní medailonek čekal takovou dobu na své zveřejnění.
To, že chceme jet do NP Arusha komentuje náš řidič a průvodce trochu jako ztrátu času. Jsou tam prý guerézy a to je asi tak všechno. Zkrátka opomíjený národní park.
Pokud jste turista který si odškrtává v checklistu velkou pětku, tak to se skutečně NP Arusha vyhněte. Pokud vás ale zajímá tvářnost africké krajiny, stromoví velikáni a guerézy, pak vás Arusha nezklame.
Přiznávám se, že opice moc nemusím, ale gueréza není vlastně opice. Je to jeden z mutantů z nového dílu X-men. Černobílá krasavice s elegantním pláštíkem sviští v korunách stromů. Na tu krásu si ale vezměte dalekohled, protože stromy tu nejsou žádné zahradní jabloně. Jsou to obří velikáni. Fíkusy a hagenie. A ty potvory guerézy žijí až nahoře, kde mají klid.
NP leží na úpatí obří Mt. Meru a kromě lesa tu najdete i malý ukrytý kráter Ngurdoto, který se dá objet po zarostlých cestách džípem. Pozor na oči a uši. Jízda pralesem není totéž, co jízda savanou. Nepráší se tu, ale zato tu číhají různé liány s nepříjemnými trny a žahavými chlupy a prostředí přitahuje hodně hmyzu. Krom krásných motýlů třepotajících se nad okraji kráteru tu je nepřeberné množství větších či menších tiplic a podobné havěti, která vám při té divoké projížďce může vletět do ucha. Zažili jsme to. Ťapkání drobných nožek po bubínku je jistá forma mučení. Pomůže až velmi opatrný výplach ucha. Žádná šelma, had nebo hroch, ale nicotný hmyz zvládne přivodit značné nepříjemnosti hraničící skoro se zkázou výpravy.
Když jsme zvládli nástrahy pralesa, otevřely se nám nádherné výhledy na Mt. Meru a krajinu formovanou, jak jinak, sopečnou činností. Dávno vyhřezlé obří lávové proudy a výsypky popela jsou zarostlé travnatou a trnitou savanou.
Až do návštěvy Arushi jsme si mysleli, že žirafy nejsou moc stádní zvířata. Zatímco pakoně, zebry, antilopy a slony vídáte po skupinách, desítkách, stovkách… žirafy potkáte tak dvě nebo tři. A pak najednou… Tři… pět… deset… Skupina osmnácti žiraf, klidně se pasoucí v údolíčku mezi dvěma lávovými kopci.
Za dalším kopečkem se otevře pohled na jezera (Momela lakes). Jak jsme již v Africe uvykli, část je slaná, část sladká. Ta slaná poznáte snadno, jsou lemována bílorůžovou krajkou. Bílá, to je vysrážená sůl na březích z toho, jak kolísá vodní hladina. Růžová, to jsou hejna plameňáků.
Nene přátelé, NP Arusha je stejně jedinečný jako jiné navštívené parky. Nabízí velkou pestrost biotopů a velký klid, neboť není zdaleka tak navštěvován jako třeba Serengeti nebo Ngorongoro. Bez jeho návštěvy by naše výletování po Tanzanii nebylo kompletní.