Kyjev.
Návrat po dvou letech. Zatím odpoledně večerní přiblížení. Omezeno oblastí zastávky metra Hidropark a tedy vlastně tak trochu vodami Dněpru.
Opojný západ slunce nad zlatými kupolemi jednoho z chrámů komplexu Pečerské lávry. Řeka, proti které jsou všechny české řeky stružkami v louce po dešti. Z výšky při přistávání to byla mozaika nekonečných spirál secesních kouřových linek, zrcadel tůní a zelených ostrovů, které mění tvar každým rokem. Když jste na ostrově, je to jezero, které je všude. Ne, na tyhle říční dimenze ve střední Evropě nejsme uvyklí.
Pak je tu nekonečné a hnusné sídliště panelových oblud z dávna i panelových oblud, které se teprve staví. Mezi tím pravoslavné chrámy, které vypadají jako kdyby je projektoval Metroprojekt. Obchody jsou navázané na stanice metra a přilehlé podchody. To znáte z hlaváku v Brně.
Ovšem v obchodech je tedy nabídka…
Regály šumivých vín, gruzínských vín za ceny nižší než v Gruzii a koňaky a koňaky…
Jenže pak jsou tu ty celní limity a ty nesmysly s tím, že do letadla můžu vzít jen těch hloupých 100 ml. Nejmenší koňaky mají 250 ml.
Tak na zdraví, přátelé!
