León za svítání je krásný. A mrtvý. Zavřené okenice, obchody i nádherná katedrála.
Však je teprve půl sedmé!
Jen na autobusáku funguje bistro. Ovšem s dobrou kávou za rozumný peníz. Žádný zalejvaný bryndy.
V ulicích jsou jen uklízeči, tedy myči chodníků, a první poutníci. Sbírají se z postranních uliček, aby mohli sledovat svatojakubské mušle v dlažbě a žluté šipky.
Stále žasnu. Staří, mladí… ovázané nohy. Hodně Asiatů. Poznáte je podle klobouků a rukavic. Buen camino!
Opouštíme staré město i předměstí se zbytky vinných sklípků. Přichází industriální předměstí, bordýlek a ruderál. Přejít dálnici, podejít dálnici a už je tu zemědělská krajina. Nejdřív asfalt, pak za městečkem La Virgen del Camino odbočíme na alernativo, protože hlavní cesta vede podél rušné silnice. Tlusťoch z autobusu říkal, že tenhle úsek za nic nestojí. Asi nešel alternativo. Tohle vynechat, nadával bych si. V La Virgen je nenápadný kostel. Betonová stavba se soudobými vitrajemi a krásným průčelím s bronzovými stylizovanými sochami dává tušit něco mimořádného. Naštěstí právě otvírají. Takovou krásu už jsem dlouho neviděl. Naprosto čistý betonový interiér. Žádné obrazy a obvyklý katolický kýč. Veškerá pozornost se soustředí na nádherný zdobený barokní oltář. Bohaté květinové vazby, vůně kadidla a lilií.
Dalším chrámem je krajina mezi La Virgen a Villar de Mazarife, naším dnešním cílem. Mozaika luk, pastvin a políček. V pozadí zasněžené hory. Jaro. U nás už je léto, tady ne. Duby sotva obrážejí. Topoly mají červené lístky. V loukách kvetou orchideje, sasanky, pilát…a další kvítí. Bílá, žlutá, fialová. Ve vsích je slyšet klapání čápů. Na starobylých zvonicích totiž bývají hnízda. Ve Villar de Mazarife mají dokonce tři. Všechna obsazená. A bez dotací.
Dnes bude naším ochráncem sv. Antonín Paduánský.